Ptačí diverzita vysokých And: blahovičník kontra původní les
Jihoamerické Andy jsou jediným místem na světě, které je klasifikováno jako hotspot z hlediska všech tří základních kritérií ochrany přírody – druhové bohatosti, ohroženosti a endemismu. Jedním z činitelů, který výrazně ovlivňuje charakter vysokých And, je mýcení původních lesů a jejich nahrazování nepůvodními dřevinami (např. australské blahovičníky, Eucalyptus spp.). Zájem ornitologů o výzkum andské fauny se dosud soustředil na zachované (primární či málo narušené) biotopy. Dosud však postrádáme studie, které by se zaměřily na neatraktivní plantážové porosty – neznáme složení jejich ornitofauny a tím pádem ani nevíme, zda by antropogenní lesy mohly sloužit jako obyvatelné prostředí pro původní ornitofaunu. Náš projekt si klade za cíl zjistit, jaký vliv mají plantáže druhé jmenované dřeviny na diverzitu a druhové složení ptačích společenstev a také zjistit efektivitu zatím ne příliš využívané metody – MacKinnonových druhových seznamů.
Pro studii jsme vybrali prostorové replikáty (páry původní les/eukalyptus) situované do podobných nadmořských výšek (2500–3500 m) ekvádorských And. Sběr dat probíhal standardní metodou bodového transektu a paralelně metodou MacKinnonových druhových seznamů (MDS). Předběžné výsledky ukazují výrazně vyšší diverzitu ptáků v původních lesích a to na všech sledovaných párech lokalit. Zároveň je však jasně patrný pozitivní přínos podrostu, který v některých případech dokázal druhovou skladbu v blahovičníkových lesích alespoň přiblížit původním lesům.
Ze srovnání obou metod se MDS ukázala jako efektivní metoda, která dokáže částečně eliminovat velmi nerovnoměrnou disperzi tropických ptáků způsobenou sdružováním do smíšených hejn. Navíc umožňuje lepší využití času na lokalitě tím, že data lze sbírat po celý den (např. během přesunů mezi sčítacími body). Studie jako jedna z prvních svého druhu odkrývá druhovou skladbu plantážových lesů vysokých And a tím poskytuje cenné informace pro potenciální ochranářské aktivity v regionu.